Všichni víme, že tady u nás na Praze 4 to mají zvířátka moc ráda. Ono třeba člověk jde do bankomatu a hle co nevidí. Mufloni se opalují na sluníčku nebo přecházejí ulici po přechodu, i třeba celé stádo. A alespoň jednou v noci jsem viděla na ulici zajíce.
Nu ale tu u nás na zahradě se pase Pepa.
Pepa je bažant, který se u nás pravidelně objevuje. Inu říkáme mu tady v rodině Pepa, ale proč jsem se ještě nedozvěděla. Každopádně, když u nás za zahradě uvidíte bažanta, ať je ten či onen, tak to je Pepa. Dokonce jsem jednou viděla i dva Pepy najednou.
Dnes ale nejde o Pepu, ale o jeho družku, paní Pepovou. Včera jsem jela kolem obchoďáku tady u nás na Tempu a hle co vidím. Paní Pepová suverénně kráčí po ulici, té čtyřproudové. Přiznávám se, že jsem nejdříve si myslela, že to je kachna. Koukám ale, že má kolem sebe snad nějaké listí či co, které ji sleduje. Samozřejmě po chviličce pozorování vidím, že to není listí ale Pepčata, která jdou za maminkou. Asi jich muselo být deset.
Naštěstí za mnou nikdo nejel, tak jsem dala blikačky a pro jistotu jsem se zastavila mezi pruhy tak, aby nikomu nenapadlo projet. Auto, které jelo na protější straně jednoho zpožděného Pepíčka skoro přejelo, neviděla jsem, že by se snažil uhnout, takže ho nejspíše přehlédl. Ale nakonec se podařilo všem přejít na stranu velkého prostranství kde, doufám, zůstanou dokud nebudou schopni létat, ať neriskují další dobrodružství.
Netrvalo to dlouho a už pak jela autoškola. To nevím, jak by si se situací student poradil. Lucky birdies!
Pochopitelně z důvodu závažnosti situace neměla jsem šanci pořídit fotku, ale alespoň můžete vidět hrdého tátu Pepu.